Milan

Kurýr

Milan je kurýr každým coulem. Po vojně hledal práci, kde by mohl jezdit a být v kontaktu s lidmi a tak zvolil kurýrní služby. Od té doby už 12 let rozváží všechno možné, na co si jen vzpomenete a zažívá při tom velká dobrodružství i legraci. Na Vánoce všem vzkazuje, ať na své dárky myslí trochu s předstihem, protože 24. prosince už rozvážení není žádný med! I přesto však přijede kdykoliv a cukrovím na oplátku nikdy nepohrdne.

Milan Felix

Kurýr

Sportovní nadšenec se zálibou v cestování o Vánocích pilně rozváží dárky a na ty své trpělivě čeká do dalšího dne.

Vzdělání

Střední odborné učiliště nábytkářské a technické v Praze

Počet odsloužených Vánoc:

10

„Pomáhat Ježíškovi
19 hodin denně nebo
v -16 °C na motorce?
Kurýřina je těžká
dřina.“

Jak jste se ke své práci vlastně dostal a co vás na ní baví?

Je to vlastně jediná práce, kterou jsem za svůj život dělal a dělám. Nejprve jsem sháněl místo po maturitě, ale pak jsem musel nastoupit na civilku. Mým snem bylo při své profesi řídit auto nebo motorku. Koukal jsem na internet a první inzerát byla kurýřina u Blesk kurýr. Zavolal jsem tam jeden den a druhý hned nastoupil. Byli jsme na to tehdy dva, pouze s mým bývalým šéfem. My jsme vlastně ve dvou tu kurýrku založili! Já u toho skončil až do dneška, akorát nyní pracuji pro eKurýr. Už 12 let. Tehdy existovalo kurýrek spoustu a my byli opravdu malí. Sháněli jsme firmy i lidi. Jezdili jsme i jednu zásilku denně. Když jich bylo třeba 10, tak jsme nestíhali. Teď už jich udělám 20 i 25 denně a je to úplný standard. Je to rozjeté.

Přemýšlel jste někdy o změně profese, taxikář nebo řidič nákladních vozů?

Ani ne, mám rád kontakt s lidmi, takže mi tohle vyhovuje. Člověk pozná spoustu lidí, chodí po firmách, po akcích. Víceméně chci být stále mobilní, takže jsem kurýr! Baví mě poznávat města, jiné lidi a hlavně jezdit.

Mě přijde spoustu kurýrů předem naštvaných na svou práci a na své zákazníky.

Ano, to znám. Někteří totiž už vědí, kam pojedou a co je čeká. Že nebude parkování, že budou v koloně, že je tam nepříjemný zákazník, nebo velmi těžké zboží. Já to tak nemám, odvezu cokoliv. Ale na druhou stranu se někde opravdu špatně parkuje, máte to daleko, nikdo nepomůže, dveře neotevře, a to už vás tolik nebaví.

Povězte, které zakázky byly podle vás nejvíce bizarní?

Spousta věcí. Když jsme začínali s kurýřinou, tak si mě objednali na dovážku pizzy a mezitím ještě zavolali, ať koupím dvě lahve tvrdého alkoholu. Přijel jsem tedy do vily na Břevnově a zazvonil. Otevřel mi strašně mladý člověk v županu, kouřilo se z něho a vedle něho stály dvě slečny. Velmi spoře oděné, spíš vůbec! Zvali mě pak na mejdan, ať do práce už nechodím. Slavili tam narozeniny. Nešel jsem do toho, ale lákalo mě to. Také jsem vezl před dvěma dny soukromě 500kg hranolek nebo jedno malé CD až 800 km do Hamburku. Vozíme kytky, dokumenty, oblečení. Rosickému třeba vozím kopačky, někdy si povídáme. Kdysi jsem proti němu hrál i fotbal. Je to o náhodě. Hráčům Sparty vozím oblečení, míče. Proto to dělám rád, sekáte se s lidmi, se kterými by to v běžném životě nešlo.

A co vánoční rozvážky, máte nějaké perličky?

Na Vánoce jsem jednou zablokoval auto Karlu Gottovi na Smíchově. Stres, velký spěch, rozblikal jsem auto, vyběhnu do pátého patra, letím dolu a najednou vidím Karla Gotta, jak mi tlačí do auta. Zkouší, zda tam náhodou někdo není a auto není odbrzděné, aby mohl odjet! Tak jsem se moc omluvil. On na to, ať už se to nikdy nestane. Ale byly Vánoce, tak byl v pohodě.

23. prosince se mi zase stalo, když byla dodávka plná dárků na rozvoz, že jsem přišel odpoledne k autu, a to mi odtáhli! Myslel jsem, že mě trefí. Musel jsem na odtah, samozřejmě zaplatit pokutu, celé mi to trvalo hodiny a navíc těch nedoručených dárků.

Další historka už je docela stará, jel jsem na motorce a venku bylo tehdy asi -16 °C. Co se nestalo! Na Florenci mi kiksl motor a já musel motorku až do Podolí odtáhnout ručně. Na motorce v Praze už jsem se i vyboural a nejhorší bylo, že se klient strachoval o to, zda je zásilka v pořádku, ale mě se na mé zdraví ani nezeptal. Někdy by se to opravdu chtělo zamyslet.

Popište, jak tedy ten vánoční frmol u Vás v práci vypadá?

Začíná to tak 14 dní před. Jezdíte od rána do večera. Už před osmou musím někde něco nabrat a jezdím i do osmi do večera. Když mám službu večer, tak klidně i do deseti. Ten poslední týden jste tak 14/15 hodin v práci. Jednou jsem jezdill i 19 hodin. Vezl jsem ve 4:00 ráno meziměsto do Brna a pak se vrátil a ještě celý den jezdil po Praze. Stres, chaos, člověk nestíhá, nejí a nechodí ani na záchod, úplně zapomene. Je to velmi stresové období. Lidé vás také mají tendenci zdržovat, ono je to někdy hezké, ale každých 5 - 10 min v šesti firmách už dělá přes hodinu zpoždění, pak nestíháte předávat další balíky a domu reálně přijede klidně o dvě hodiny později.

Jak se k vaší časově náročné práce staví rodina?

Kdysi jsem to měl hodně divoké. Dokonce se se mnou kvůli práci rozešly dvě přítelkyně. Člověka to mrzí a tak jsem řekl dost a snažím se být lepší. Ale je to těžké. Rodinu musíte připravit na to, že poslední týden, 14 dní to v práci budete mít hektické a pak je vše v klidu. Oni to vlastně musí akceptovat, zásilky se prostě musí odvézt. Když se nestíhá, rozváží se i mezi svátky nebo ještě po Vánocích.

Jsou na Vánoce vaši zákazníci ve firmách příjemnější? Vládne větší pohoda aspoň v komunikaci?

Většinou ano. Dávají mi cukroví, nebo dokonce i nějaké dárečky. S některými se znám již léta, takže sem tam holky z firem napečou a tak se najím aspoň tam. Navíc jsem na sladké, takže mi to vyhovuje. Často jezdím do kosmetických firem, tak mě už podarovali i parfémem. To bylo moc hezké. Nikdy ale tyto dárky nepředávám dál. To bych si nedovolil. Já svoje musím osobně vybrat, koupit a zabalit.

Jak jste na tom s nákupem vánočních dárků?

Jezdím hodně do obchodních domů, tak tam vždycky rychle okouknu, co mají a rovnou nakoupím.

A co kurýrní služby, už jste je využil? Nebo máte smilováním s ostatními kolegy?

Ne, vlastně je nevyužívám. Já si to totiž doručím sám. Ale třeba kytičku už jsem takhle na dálku po kolegovi v terénu poslal.

Jak se ve firmě připravujete na rozvoz dárků?

Na dárky máme externí kurýry, kteří jezdí v toto období jen s dárky, které nejprve přivezeme k nám a pak je u nás třídíme podle jednotlivých částí Prahy. Některé firmy nám i přesto dárky zahltí systém a pak máme 4x větší objem práce. Ale to už k tomu patří. To období je složitější i kvůli počasí, protože stačí jedna kalamita a vaše připravené plány se zbortí během chvilky a celá logistika se prodlouží o desítky hodin. Prostě náročné období. Doprava bývá v dnešní době hustá, takže si musíte obalit nervy. Klidně třeba i čokoládou, tu mám nejradši!

Co byste chtěl vzkázat před Vánoci vašim zákazníkům?

Všem firmám a lidem říkáme, ať se na to připraví, že nebudeme stíhat, ať objednávají včas, nenechávají to na poslední chvíli, týden nebo poslední dva dny, což většina firem stejně udělá. Ale každý rok to dopadne stejně. A my jim vlastně zase rádi odpustíme! Vždyť jsou Vánoce.

Proč jste se zapojil do projektu Milka „Díky za Vánoce“?

Nejprve jsem chtěl zjistit, co se bude dít, a taky mám moc rád čokoládu. Jsem totiž dost sladkej. Teda na sladký! Taky si myslím, že je fajn se chvíli zastavit a uvědomit si, že by to chtělo na ty Vánoce přece jenom trochu toho klidu. Takže vzkazuju všem, ať to zkusí příští rok trochu naplánovat, abychom toho 24. prosince už mohli být všichni doma.

Myslíš, že si kurýři jako Milan
zaslouží největší dík?

Hlasuj a vyhraj!

Další příběh Předchozí příběh