Daniela

Moderátorka

Sympatická duchovně založená moderátorka a dramaturgyně s velkým zájmem o kulturní dění vstupuje do domovů skrze rádiové vlny i na Štědrý den. Kromě reportáží a interview se zajímavými osobnostmi ráda natáčí dokumenty. Dlouhodobě se věnuje problematice neziskových organizací, za kterou v roce 2005 obdržela Cenu Fóra dárců pro novináře, a to za dlouhodobý přínos k rozvoji filantropie v ČR.

Daniela Brůhová

Moderátorka

Sympatická duchovně založená moderátorka a dramaturgyně s velkým zájmem o kulturní dění vstupuje do domovů skrze rádiové vlny i na Štědrý den.

Vzdělání

Pedagogika a teologie na
Katolické teologické fakultě UK

Počet odsloužených Vánoc:

11

„Na Vánoce je rozhlas především společníkem“

Jak jste se dostala k práci dramaturga a moderátora?

Mojí zkušeností je, že když vás něco zajímá a přitahuje, najde si to cestu do vašeho života. Od mala jsem byla vášnivou posluchačkou rozhlasu. Bavily mě především pohádky, hry a četby. Zkusit si práci za mikrofonem mě také lákalo, hrála jsem amatérské divadlo, navštěvovala lidovou konzervatoř u pana Pavla Boška a také jsem recitovala. Tak když jsem vystudovala teologii, to bylo v 90. letech zašla do rozhlasu a zajímala se o místo v nově vzniklé Redakci náboženského života. Padli jsme si do oka a já v rozhlase zakotvila.

Studovala jste také pedagogiku? Chtěla jste někdy učit?

To už je dávná historie. Za totality jsem pracovala v dětském domově, takže jsem v jistém smyslu byla i pedagogem, nebo spíš vychovatelem.

Moderátor musí dobře pečovat o svůj hlas, protože ho živí, máte nějaké triky?

Zpívání s kamarády v zakouřené hospodě do 4 do rána opravdu hlasu od určitého věku nepřidá. Je potřeba o své hlasivky pečovat, ale to platí i pro ostatní, kteří často komunikují. Přepnout svůj hlas a tak vypnout svůj komunikační nástroj je pro moderátora velký problém. Nebo laryngitida, to je náš další strašák. Musíme si dávat na svůj pracovní nástroj pozor nenastydnout, nepřekřiknout se. Často chodím se šálou na krku. My moderátoři milujeme vlažné šalvějové čaje! Ty jsou na hlasivky nejlepší.

S chraplákem jste vyřazená z provozu?

Ano, hlasový projev ve studiu je strašně náročný, nezdá se to, ale když jde člověk nakřáplý do studia, tak na konci vysílací doby už nemluví vůbec.

Jak dlouho se dá moderovat?

Zápisy do Guinessovy knihy zkoušeli spíš naši kolegové z Radiožurnálu, my na Dvojce zatím ne. Moderujeme bloky, většinou 3 až 4 hodinové, nejsme stanice pouze mluveného slova, ale slovo prokládáme hudbou, takže 3 hodinová moderace je běžná. Ono se to nezdá, ale člověk se musí velmi intenzivně soustředit nejen na hlasový projev, hlídá čas, hosta, aby takzvaně „nepřetekl“ - nebyl příliš dlouhý, musí správně přečíst všechna jména, nepřeříkávat se, vyslovovat lehce i dlouhá a obtížná slova. Je to opravdu velký výdej energie. Po 2 a půl hodinách mi začne vždycky šílené kručet v břiše. Kolegyně a mistr zvuku mi začnou říkat: „Honem si něco sněz, děláš na mikrofon hroznej rachot!“ Zní to tak trochu jako když se blíží bouře. Jasný důkaz stresu a spotřebované energie.

Co jste dělala před nástupem na ČRo 2?

Před Dvojkou jsem pracovala pro Redakci náboženského života a také v Redakci vysílání pro děti a mládež Českého rozhlasu, v obou byl na Vánoce enormní pracovní nápor. Náboženská redakce pracovala pro všechny celoplošné stanice Praha, Vltava i pro Radiožurnál. Každý měl jiné požadavky. Radiožurnál je zpravodajský, takže obsah jsme upravovali pro tyto potřeby. Vltavě, která je kulturní stanicí, jsme dodávali vánoční zamyšlení zajímavých osobností. Dobře a srozumitelně se zamyslet nad věcmi všedního dne s duchovním nadhledem neumí každý. Pro Dvojku jsme dělali vánoční speciál s hudbou a vyprávěním o tradicích a zvycích, kde zaznívaly i názory teologů, farářů o tom, jak oni vnímají Vánoce. Také jsme dělali anketu i s obyčejnými lidmi, jak tráví Vánoce, a to byl velmi zajímavý kontrast. Všichni ale byli dost uhnaní, v tom se jednoznačně shodovali.

Posloucháte rádio i doma?

Rádio je vášeň, s kterou otravuji celou rodinu, protože moje děti preferují jiné stanice a neustále mi tu mou přepínají. Doma poslouchám Dvojku velice bedlivě. Když jedeme v autě, tak posloucháme i jiné stanice a já sleduji, co a jakým způsobem dělají kolegové z jiných rádií. Sleduji jejich hlasový projev, což je taky taková úchylka, protože je opravuji. Jak to řekl? Co to řekl? A rodina u toho skřípe zuby. Je to vášeň, které se člověk nezbaví.

Jak se liší práce v rozhlase o Vánocích od zbytku roku?

Velmi. Jak se začnou blížit Vánoce, tak v rozhlase stoupne teplota na bod varu. Všechno se musí připravit, neboť mnoho lidí chce mít později volno, ale vysílání musí fungovat a to navíc ve svátečním kabátě. Veškeré rozhovory a materiály se musí předtočit, zálohovat. Vše musí být dokonale připravené. Minimálně měsíc předem je vše v plném pracovním nasazení.

Vysíláte nějaké speciální pořady?

Pohádky v poledne i ve sváteční večer, to je základ. Posluchači je milují. Máme i speciální živé bloky, které jsou vánočně naladěné, plné vánoční muziky. Také pouštíme vybrané kousky z archivu. Vyprávění a historky oblíbených herců si spolu s posluchači rádi připomínáme.

Jak je to s hosty? Chce se jim o svátcích do studia?

Vůbec, dokonce nechtějí ani na telefon, chtějí si užít rodinu a soukromí. Právě proto je většina rozhovorů předtočených. Jednou jsem ale vysílala na Vánoce ráno, od pěti do osmi, a chtěla jsem pozvat jako hosta jednoho výtvarníka, který zobrazuje anděly. Ten byl úžasný, přišel na živo, protože to musel říci tak, jak to cítil ten den a v tu chvíli. To je rozhlasové cítění. Tady a teď zachytit prchavou atmosféru okamžiku. Bylo z toho skvělé vysílání.

Jaká panuje v rádiu atmosféra o Vánocích?

Oproti celému roku je všude ticho, klid. Většinou býváme s vysílacím technikem ve vysílacím studiu sami, takže si uvaříme čaj a dáme si cukroví. Snažíme si udělat pohodu. Navíc Český rozhlas má již řadu let ve vestibulu betlémské světlo, takže si s kolegy pro něj mnohdy dojdeme, zapálíme si svíčky a uděláme si vánoční pohodu.

Jak vnímáte roli rozhlasu o svátcích?

Rozhlas je především společník. Právě o Vánocích je to velice znát, protože mnoho lidí je osamělých a rozhlas jim je blízkým přítelem a partnerem. Někdy nám lidé spontánně nosí dárky, které nechávají na recepci, to nás pak hodně potěší. Já mám například celou sbírku andělů. A ochutnala jsem mnohé druhy vynikajícího cukroví. Dokonce jsem loni dostala i celý betlém z včelích pláství.

Co pro Vás znamenají Vánoce?

Jsou to krásné svátky rodiny. Je to jedna z mála tradic, která se ve velké míře v Čechách drží. Málo lidí Vánoce vynechá, dokonce některé moje kolegyně už v létě nakupují dárky a těší se. Vánoce jsou báječné svátky, i když je kolem nich hrozně práce. Nejraději je trávím s rodinou a svými blízkými.

Jak vůbec rodina snáší to, že jste mnohdy o Vánocích v práci?

Pustí si mě v rádiu. Když je to ranní vysílání, tak ještě spí. Pokud vysílám dopoledne, tak jsou rádi, že stačí ještě zabalit dárky a dodělat poslední resty, než se vrátím domů. Když se setkáme, tak vyrazíme na nějaký výlet a den si užijeme společně.

Proč jste se zapojila do kampaně Díky za Vánoce?

Líbí se mi myšlenka děkování těm, kteří svátky tráví v práci a umožňují tak ostatním strávit tento čas pohody skutečně v klidu. Nám v rozhlase dělá velkou radost, když se za námi osobně zastaví šéf a osobně popřeje a to se děje pravidelně. Vždycky si společně s kolegy myslíme i na ty, kteří o Vánocích stejně jako my pracují, cítíme s nimi sounáležitost.

Která profese si podle vás zaslouží
největší poděkování?

Hlasuj a vyhraj!

Další příběh Předchozí příběh